Na jednom pjeknym blogu sem našla nádhernou básničku.....přijde mi zároven smutná,ale je prostě dojemná...čtu si jí a dojímá mě čím dál víc...Prostě krásná.... Ale smutná...a je to básnička kterou prožilo hodně lidí,.... čtu si ji pořád dokola a mam chut brečet,fakt nádherná básnička...A nestává se často že mě některá básen dojme tak že brečím...
Ztracená Mezi Láskou
Jak citům svým dát sbohem, Teď ptáš se sama sebe.Žilas v nebi se svým Bohem.Však ukradli ti nebe.
Řekli ti, jdi …
Jizvy bolí míň, jak stárnou.Nespěchej, vždyť není kam.Lidé vidí duši prázdnouA křídla jsou jen klam.
Řekli ti, jdi …
Tak se rozluč se svým stínem.Ukradli ti svatozář.Budeš anděl celý v černém …Smutné oči, smutná tvá …
Řekli ti, jdi …
Krok za krokem do temnoty.Každý bolí víc než předchozí.Každý vede dál do samoty.Jen neznámá průchozí …
Řekli ti, jdi …
A tahle cesta končí dveřma do pekla.Za city se draze platí …Číše života už přetekla.Už i té, jež slibovali věčné žití …
Řekli ti, jdi a svý křídla táhni za sebou.Řekli ti, jdi, bránu k nám máš dávno zavřenou.Řekli ti, jdi, ať tvý sny jsou ti jen přítěží.Řekli ti, jdi, i když snům tvým nikdo nevěří.Řekli ti, jdi, máš čas, než tvá svíce dohoří …
Láska je lež a je blázen, kdo jí uvěří …